Úvod Lidé a život v Indii Užitečné info a ceny Další foto... ZPĚT na Irčairču	KAŠMÍRSKÉ HORY Sonamarg podruhé V noci opět úplně nehorázně žerou komáři. Dala jsem si na hlavu síťku a kupodivu to docela pomohlo. Snídaně opět není v šest dle domluvy. V půl sedmé se začne teprve něco dít. Jedeme opět známou cestou do Sonamargu. Naštěstí teď není takový provoz, tak to ubíhá docela dobře. V Sonamargu se objeví modrooký bratranec a hned „hallo friends“. Předává nám permit – kopie naších pasů secvaknutá větou o tom, že naše skupinka může jít někam k jezeru. A pod tím je razítko „Police station Sonamarg“ (takže se permit možná i prve dal zařídit v Sonamargu). Modrooký bratranec nám nabízí koně a guida. Odmítáme to. Pro jistotu se nás ještě třikrát zeptá. Pořád odmítáme. Za chvíli přijde a představuje nám guida. Opět říkáme, že ho nepotřebujeme. Auto nás odveze k mostu, kde začíná cesta, zatroubí nám na rozloučenou a jdeme po svých. Hned tu jsou místní čumilové. Jdeme tedy kousek za kopec, je dost teplo, tak si převlékám kraťasy, což je pro ženskou v místních krajích dost neslušné oblečení. Krajina je moc hezká. Bohužel mi dochází síly a dělá se mi nedobře. Kluci mi odebírají věci z batohu a Michal dokonce vyhodil celou cibuli, že to je zbytečná zátěž. Přicházíme ke křižovatky dvou údolí, nevíme přesně, kterým se dát. Michal tasí mapu a GPS, já běžíc vstříc pasáčkovi, zeptat se ho na Vishan Sar. Ukazuje na údolí vpravo. Pavel se mezitím vrhá na brození potoka, ale kameny jsou pěkně kluzké, ujede mu noha a vykoupe se. Pokoušíme se chvilku věci usušit, ale sluníčko se schová za mraky, tak to vzdáváme a pokračujeme v cestě...   [více textu]