Výstup na Stok Kangri začíná ve vesničce Stok, kousek za Lehem. Taxi do Stoku má fixní cenu, k „trek-point“ to stojí 605Rs za auto. Cesta netrvá dlouho a vystupujeme v místě se dvěma obchůdky. Jistá skupinka výletníků se tu nakládá na koně. Taky bychom si chtěli pronajmout koně, ale nikdo o nás moc nejeví zájem a na dotaz, jak je to s koňmi se tváří, že jsou všechny plné. Nakonec se nám podaří vyjednat odnos batohů za 1000Rs do Mancarma.

Jistá paní si zkontrolovala naše permity a zapsala si nás do sešitu. S malými batohy vyrážíme na cestu. Je to skoro po rovině, tak se jde dobře. Občas musíme vyšplhat na nějakou skalku a zase sešplhat, protože podél řeky jít nejde. U prvního tea-housu pokračujeme dál po cestičce rovně. Bohužel zde byla odbočka, které jsme si nevšimli. Po nějaká době nám začíná být podezřelé, kam to jdeme. Stopy po koních tu nejsou. Taky se zdá, že moc stoupáme. Michal kontroluje mapu s pomocí GPS a docházíme k závěru, že jsme špatně. Musíme se vrátit. Ke všemu se dost zatáhlo a krajina úplně ztichla. Začíná pršet, pak lije docela dost a dojde i na kroupy. Samozřejmě není kde se schovat, všude jen samé kameny a ani malinký přístřešek. Nadávám si, že jsem si goretexku nevzala k sobě a nechala ji koňovi. Totálně mokrý jsme během chvilky. Nacházíme správnou odbočku kousek za tea-housem. Naštěstí se zanedlouho vydere sluníčko a vše mokré rychle usuší. Pokračujeme údolím do Mancarma. Kolem pozorujme skály ostré jak břitva. Jsou to v podstatně vyzdvižené desky obrácená ostrou hranou nahoru. Tady bych chodit hřebenovky ani nechtěla.

V Mancarmu vyzvedáváme batohy a přemýšlíme zda pokračovat v cestě. Batohy bychom již museli nést na zádech, neboť koně dnes již dál nepokračují. Do dalšího tábora jsou to údajně 3 hodiny cesty. Nakonec se rozhodujeme zůstat tady. Stavíme stany a jdeme do jídelního stanu na čaj. Je tu skupinka nějakých cizinců, asi směs různých národností. Pozoruji nešťastného hocha s hlavou v klíně. Je mu špatně z výšky. Podle vzhledu mu je špatně asi hodně, je mi ho líto.

Pak se vracíme do našich stanů a vaříme br-kaši. Nic zajímavého se vcelku neděje, máme dost času na spaní.

Ráno se kluci pokoušejí opět vyjednat koně. Ačkoli včera dostali příslib, že dnes koně budou, ve skutečnosti žádný koně nebudou. Tak nezbývá než si hodit batohy na vlastní hrb. Tak hrozné to zase nebylo, za 3 hodiny jsme v dalším táboře i s četnými přestávkami. Vyptáváme se protijdoucích na výstup na Stok Kangri, skoro všichni tam došli, ale počasí neměli moc dobré. V B.C. opět lenošíme. Domlouvám jídlo ve velkém stanu, kupodivu tady to funguje lépe než dole. Dostáváme jakýsi guláš a chiapattu. Chiapatty pečou přímo před námi a můžeme jíst dokud máme místo. Poté se nají hoši z obsluhy. Jsou docela milí. Ještě nám uvaří čaj a dají Kit-kat jako zákusek. Zvláštní, že Kit-kat tady nemá tu chuť co u nás. Toto jsme pozorovali i u jiných „mezinárodních“ výrobků.

V našich stanech pak vaříme čaj a chystáme se na zítřejší výstup.

Vstáváme ve tři. Turisti z cestovky vyrazili asi už ve dvě. Je tma jako v pytli. Stoupáme do sedla nad kempem a pak traverzujeme svahem doleva. V té tmě není cesta úplně zřejmá, ale nějak ji vidíme. Bohužel nevidíme žádná světýlka před námi, tak doufáme, že cestovka skutečně vyrazila. Asi po hodině chůze musím na velkou, pak se mi jde trochu lépe. Traverzem ve svahu přicházíme k ledovci. V dálce vidíme světýlka, kudy lidi z cestovky přecházejí ledovec. To je pro nás důležitá informace. Začíná se rozednívat. Zalehli mi uši a nemůže se toho zbavit. Pořád zívám, ale pořád mám zalehlé uši. Zvláštní. No není to moc příjemné. Přejdeme ledovec a začínáme stoupat prudce na Stok Kangri. Bohužel se mi začala točit hlava a klepat nohy. No, moc dobře to nevypadá. Taky mi je hrozná zima a i když jdeme dost do kopce, nemůžu se zahřát. Pavlové jdou napřed, Michal jde „věrně“ se mnou:-). Ke všemu cesta ve svahu není úplně zřejmá, proto taky někde sejdu špatně a skončím jen mezi kameny. Po těch nerovných šutrech se jde obzvláště špatně a bere mi to sílu. Přicházíme do sedla, odkud se jde již po hřebeni na vrchol. Říkám, že si musím dát pauzu a cpu do sebe hroznový cukr. Pavlové vyrážejí opět napřed. Přestávka mi pomohla a dál se mi jde výrazně lépe. Mraky se trochu roztáhli, takže počasí je za posledních několik dnů asi zdaleka nejlepší. Podle chlapíka, který nám dávat permit s deseti razítky, je ze Stok Kangri vidět K2 i např. Kailash. Díky mrakům v dálce to ale nejpíš vidět nebude:-). Poslední část vrcholu je lehce namrzlá. Jeden z Pavlů využil mačky, já to zkouším bez nich. Na vrcholu je hromada praporků. Fotíme se a kupodivu se mi udělalo docela dobře, tak si s klidem můžu dát i svačinku.

Sestup moc příjemný není. Je to dlouhé. Pavel pospíchá napřed do tábora za Marcelou, ta se rozhodla na vrchol už nejít. Po ledovci to bereme trochu napříč, tak pak musíme přeskakovat nějaké říčky. Na rozdíl od rána je ale už dost dobře vidět. Traverzujeme svahem a potkáváme plošinku s místem asi na 3 stany. To je asi ten předsunutý tábor, o kterém jsme četli v některých popisech na internetu. Přicházíme do sedla nad kempem, stany tu jsou malé barevné tečky. Potkáváme sympatického Němce, povídali jsme si s ním už v jídelním stanu. Říká, že ráno nevyrazil, protože mu nebylo dobře. Možná dobře udělal, když si představím některé mátohy, které jsem i já při výstupu předešla:-). Dokonce prý Pavel předcházel někoho kdo opravdu nevypadal dobře, údajně i kašlal krev. Pavel to nějak řešil s guidem, že by měli jít okamžitě dolů a ne do stanu, ale guidi se moc akčně netvářili. Bohužel další osud nemocného neznáme.V kempu se scházíme s Pavlem, který již notnou chvíli leží ve stanu. Vaříme polévku, balíme věci a sestupujeme směr Mancarmo. Opět jako včera v Mancarmu, i tady přišel chlapík a chtěl zaplatit za stany.

V Mancarmu nás opět z láká možnost místního vařeného jídla, ale tady to opět nevypadá, že by byl někdo ochoten něco vařit. Pokračujeme tedy dále k opuštěnému tea-house, který je cestou. Kolem se potulují jaci a Michal nás děsí informací, že jak ve tmě nevidí a může klidně narazit do stanu.

Ostatní zalézají do stínu stanu (opět to dost hřeje), já se vydávám na průzkum okolí, hlavně najít dobrou vodu na vaření. Nějakou čistou vodu najdu, ale najdu taky zdechlinu jaka.

V noci je jasno a svítí hvězdy. Jak do našeho stanu nenaboural.

Pavel ráno nemůže dospat, je prý hrozně přespalý. Obloha je opět vymetená. Nasazujeme ochranu proti slunci a vyrážíme do Stoku. Cesta ubíhá v poklidu a za chvíli jsem ve Stoku. Říkáme paní v obchodě, jestli nám nemůže objednat nějaký odvoz do Lehu. Tváří se, že něco zařídí, ale je to trochu zmatené zpočátku. Nakonec auto dorazí a my jedeme zpět do Lehu. Necháme se vysadit v našem hotelu, kde máme uschovaný část věcí. Paní domací nás vítají a ptají se jaký byl výlet. Ubytováváme se a vyrážíme domluvit odvoz do Sonamargu na zítřek. Samozřejmě informace získané před čtyřmi dny jsou dnes zase úplné jiné, tak v podstatě žádným autobusem jet nemůžeme. Objednáváme taxi za 10tis. Mapu Kašmíru jsme nesehnali a žádné další lepší informace než máme z Prahy taky ne. Uvidíme, jestli něco více bude v Kašmíru.

Na večeři jdeme opět do Mentokling restaurace, hojně ji navštěvují také cizinci, co jsou zde na meditačních kurzech. Zajímavé hobby. Dávám si opět ne-indickou kuchyni a zítra se těšíme na rozbité silnice.